Dřív si lidé rozbíjeli hubu, teď se vyhazujou z přátel

18. april 2011 at 21:35 | Šílená Bruneta P =) |  Úvahy





Aneb pár důvodů proč nemám ráda chatování, mejlování a podobné havěti.


Nejdříve začnu tak trochu u té historie. Když se vrátím o takových padesát šedesát let zpět, internet neexistoval. Aby spolu lidé mohli komunikovat, museli se buď sejít, napsat dopis nebo si zavolat. Samozřejmě nejlepší volba byla se sejít. A i když jste byli od svých přátel daleko, měli jste z takového setkání obvykle mnohem více než z telefonátu. Vždycky je lepší člověka vidět osobně, než spolu komunikovat před různé serepetičky. Ale teď zpátky k tématu…

Na přelomu druhého tisíciletí se začala technika vyvíjet čím dál tím rychleji, až se ve světě objevil internet. Ten se začal šířit jako mor, nebo možná ještě rychleji.
Já si přesně nepamatuji, kdy jsme dostali počítač, ale myslím že jsem byla tak ve třetí třídě, jelikož sestra byla v té době v osmičce. Internet jsme zezačátku neměli. Nejdříve to byly takové ty primitivní hry, jako bylo Vajíčko, Solitaire a Spider Solitaire. ( Vajíčko byla hra, kde postavili pro postavičku ve tvaru vajíčka cestu, kde byla například voda, láva apod. Vajíčko ji potom muselo přejít. Ta hra mě bavila, dokavaď jí sestra nesmazala =/ )
Solitaire a Spider Solitaire je celkem známá hra. Pokud si koupíte počítač, měli by jste ji tam mít. (Že by byla v základním balíčku? :D) Fajn, postoupíme o kousek dál.

Přesně si nepamatuji, kdy jsme měli první internet, zato vím, co jsem navštěvovala. Asi jako všichni v té době jsem měla ráda lidé.cz . V té době bylo ještě celkem známé líbko. (libimseti.cz - aspoň myslím.)
A znovu s posunu o pár let zpět. Nacházíme se asi v období, kdy jsem byla v sedmé třídě. Kamarádka mi ukázala novou sociální síť - facebook. Nevím, jak byla stará ale pro mě byla nová. Založila jsem si účet, ale moc jsem ho nenavštěvovala. Měl úplně jinou podobu než dnes, a jelikož jsem byla nováček, neuměla jsem s ním. Pořádně jsem ho začala používat až o rok později. A tak to jelo, a jelo, a jelo, až z toho vzniklo to, co je z facebooku dnes.
Stránka, kam každý píše skoro všechno ze svého života. Nejenže se toho o ostatních dozvědět tolik a ještě víc, a možná i to co jste nechtěli, ale je to obrovská ztráta identity.

Lidé se zvykly problémy řešit přes počítač - a proč ne? Je přece jednodušší si někoho odstranit z přátel a naprosto ho ignorovat, než si za ním pěkně dojít, všechno vyřešit a za případnou debilitu mu dát pár facek. A proč ne, že? Přece nebudete riskovat, že tu hubu někdo tu hubu rozbije Vám!
Blbost, blbost a zase blbost! Lidé by měli důležité a osobní věci řešit spolu, a ne sedět u počítače a dělat u toho dalších X věcí. Když se někomu koukáte do očí a mluvíte spolu, ve většině případů poznáte že lže. Ale onen člověk za monitorem to málokdy myslí upřímně a od srdce. Já jsem měla opravdového, dobrého, slušného a milého přítele - kamaráda ( ano, ono to ještě existuje!). A ztratila jsem ho zčásti kvůli těmto vymoženostem. Většinu věcí jsme řešili přes skype, icq a facebook. A já bych to strašně chtěla vrátit.

Proto mám radši když se s danou osobou mohu setkat naživo, než si s ní psát. Když je Vám smutno, druhý to přes text a smajlíky nepozná. Pokud je s vámi, obejme Vás a bude se snažit pomoct.
Už nesčetně hádek jsem zažila kvůli tomu, že druhá osoba v konverzaci nepochopila pravý význam… přece jen - to, že nepíšu smajlíky neznamená, že jsem naštvaná, nebo že se nesměju.
A v reálném životě se za smějícího se smajlíka těžko schováte….



Co si o tom myslíte vy? Je dobré, když lidé komunikují přes internet?
 

2 people judged this article.

Comments

1 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 18. april 2011 at 21:44 | React

Na internet jsem si zvykla od té doby, co ho máme (2 roky zpět; a to jsem byla poslední, kdo ho ve třídě ještě neměl). každopádně řešit konflikty přes internet, to se nám ve třídě taky stalo. A nic to neřeší... Na druhou stranu, blogu bych se už nevzdala a přiznávám, žře na Xichtbooku sedím dost často, sice neaktivně, ale sedím.

Ale nepřestávám se divit, když čtvrťáci mají profil. tehdá jsem občas hrála Solitaire na počítači bez internetu. je to usnadnění, nemít ho, tak mám pětky z projektů a podobných někdy i hovadin do školy.
Já přes internet zase někoho lépe poznala, páč v reálu bychom si snad neřekli víc, než ahoj. Změnil mi život, ale zvládla bych to bez něj, ale po něčem by se mi stýskalo...

Pěkný článek a na dost dobré téma k diskuzi. :-) (A protivák smajlík nazávěr, protože mám nyní fakt úsměv na tváři.)

2 viamea viamea | Web | 19. april 2011 at 16:20 | React

Jo, je spousta lidí, kteří zapomněli na skutečnost a sedí u počítače 24/7. Ale já mám naopak pocit, že poslední dobou se vyrojilo mnohem víc těch, co si stěžují, že se už nikdo s nikým ústně nebaví. A já pak, když přijdu do kavárny a tam je narváno, si můžu o takových lidech myslet svoje. Nebo když vidím děcka na hřišti u nás hrát fotbal.
Nebo když vidím kamaráda dávat přes hubu někomu jinému:D
Nechci do tebe rýpat, ale jde o to, že lidé nikdy nezapomenou žít. Jsme tu, abychom žili, a víme to. Že na to někteří na pár let zapomenou... Stejně jim to dojde, až zjistí, že by třeba rádi přítele, ale neznají jiné typy schůzek, než internetové seznamky.

3 pavel pavel | Web | 19. april 2011 at 22:27 | React

Já mám jen dobré zkušenosti a s kým jsem se později i setkal, ten mne nezklamal. :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement